Poslední týden v červnu vybraní studenti z naší školy odjeli do polského Płocku. Cílem expedice byla účast na jachtařském kurzu. Účastníci se přemístili spolehlivým školním korábem značky Ford. Nejkratší cestu vybrali zkušení navigátoři Marek s Petrem. Partnerská škola nám připravila nabytý program. Co se ale nedalo ovlivnit, bylo počasí. To si s námi pěkně zahrávalo.
První den pršelo a místo vytahování plachet na stěžeň byl náhradní program, návštěva továrny na výrobu kombajnů New Holland. Prohlídka výroby byla velmi zajímavá.
Druhý den přestalo pršet, jen vítr neustal. V přístavu jsme si vyzkoušeli vytáhnout přední plachty, uvázat kotvu. Proplutí úzkým výjezdem z přístavu se i naši zkušení mořští vlci báli. Náhradou jsme jeli na dvou menších a ovladatelnějších plachetnicích.
Ve čtvrtek svitla naděje, že konečně vyplujeme. Vítr se nám zdál stejně silný, jen odvaha našich kapitánů zřejmě vzrostla. Po přípravě všech plachet jsme plachetnici na laně povytáhli kousek za ústí přístavu. Po puštění lana se do plachetnice opřel silný boční vítr a loď byla vržena na balvany na protějším břehu. Opět jsme se nalodili do malých plachetnic, kde nám bylo relativně dobře. Odpoledne pro nás bylo připraveno grilování. Překvapením pro kluky byla i děvčata z družební školy.
V pátek dopoledne jsme se vydali do zoo. Na to, že se jednalo o druhou největší zoo v Polsku, byla poměrně skromná. Tomu jsme se už nedivili. Překvapení pro nás bylo dříve, když jsme se dozvěděli, že třistatřiceti tisícové město nemá divadlo a do kina jezdí do 100 km vzdálené Varšavy. Odpoledne bylo poslední plachtění. Počasí se umoudřilo a my v klidu brázdili vlny Visly. Večer jsme obdrželi účastnické listy za splněné plavčické zkoušky.
Předposlední den jsme navštívili Varšavu. Několik hodin jsme byli v muzeu Varšavského povstání. Expozice byla úžasná, smutná a drsná navzájem. Možná až tam někteří z nás pochopili, jak hrozná byla 2. světová válka. Muzeum je tři roky staré a expozice je velmi poutavě udělána.
Po poslední noci na internátu a po rozloučení s přáteli nás čekala cesta domů. Ta kupodivu i ve velmi teplém počasí velmi rychle uběhla. Všichni jsme plni hezkých zážitků a studenti jsou přesvědčeni, že příští rok pojedou opět. Bohužel se musí střídat.
Honza Kejval
