- Jste absolvent SPŠE Dobruška 1994. Co vám škola přinesla a na co rád vzpomínáte?
Průmyslovka pro mě znamenala a dodnes znamená mnoho. Přijel jsem do Dobrušky jako světa neznalý a plachý chlapec z malého příhraničního městečka a po čtyřech letech jsem jí opouštěl jako dospělý muž (anebo jsem si to alespoň tenkrát myslel). Poznal jsem zde nové kamarády a přátele a v rolích kantorů skutečné odborníky i pár komických postaviček. Při pouhém vyslovení klíčových slov „střední škola“, „průmka“ anebo třeba „Dobruška“ mi okamžitě naskakují vzpomínky na pomník s trestancem s názvy koncentračních táborů, jež jsem každý den míjel, na chmelovou brigádu jak vystřiženou ze starých českých filmů, na znovuobnovení studentského časopisu Zkrat, v jehož čele jsem stál, na budování školního rádia či první učebny s počítači PC (jejíž nejúžasnější stroj měl procesor s frekvencí 20 MHz, HDD s ohromující kapacitou 20 MB, čtyřbarevný CGA monitor a počet lidí, kteří na něm mohli pracovat, se dal spočítat na prstech jedné ruky nešikovného truhláře), na budování posilovny na místě nevyužívaného skladu elektromateriálu, na úmorné běhání parkem před Babettou tělocvikáře Milana Pohla (kterého jsem vytočil do běla, když jsem poslední den na lyžáku úspěšně zlomil vypůjčenou běžku), na trpělivost, s níž nás, ruštináře, učila Hanka Mužíková angličtinu, na z dílen lišácky pomrkávajícího Zdeňka Urbana, na Irenu Švíkovou, kvůli níž jsme si museli kupovat noviny, abychom mohli při občance přednášet referáty, na věčné souboje o délce souvětí s usměvavou češtinářkou Marcelou Němečkovou a tak bych mohl pokračovat ještě velmi, velmi dlouho… A přestože letos uplyne od doby, kdy jsem poprvé otevřel dveře internátu v Provozské 308, kde se mou druhou mamkou stala na čtyři roky Lenka Braunová, již čtvrt století, stále mívám často pocit, že jsem jen na prázdninách. A až skončí, že sem zase pojedu… (Vaří ještě každé ráno ten velký kotel čaje?) - V jakém oboru nyní pracujete?
Pracuji jako moderátor východočeského Hitrádia Magic a zároveň jako producent reklamních spotů pro největší rozhlasové mediální zastupitelství v Česku. Cesta k této mé vysněné profesi ale byla poměrně klikatá a vedla nejenom přes hraní na diskotékách (což je mimochodem největší handicap budoucích moderátorů), ale také přes práci mechanika kolejových vozidel v lokomotivním depu (měl ze mě být strojvedoucí, ti prý mají hodně peněz), podnikání v oblasti hostinských služeb (zní to honosně – zkrátka jsem griloval kuřata na hranicích), promítání v kině (nevydělal jsem si ani na benzín, ale miloval jsem to), prodávání v maloobchodě s elektrem (na průmyslovku jsem vzpomínal při zapojování sporáků) a namlouvání reklam. V rádiu jsem pak stihl pracovat také jako vedoucí vysílání, programový ředitel a asistent programu a dvacet let po maturitě jsem vystudoval sociální a mediální komunikaci na vysoké škole. Parafrází slov Jana Nerudy se mi přitom chce říct – vše, čím jsem byl, byl jsem rád. - Co byste radil dnešním studentům pro co nejlepší uplatnění na trhu práce?
Myslím, že dnešní studenti nechtějí radit od někoho, kdo je o dvacet starší než oni. Kdybych ale dnes byl na jejich místě já, snažil bych se uchovat si co nejvíc vzpomínek na svou alma mater – třeba ve formě fotek, videí a v lepším případě i vědomostí. Také bych se zajímal o všechny možnosti toho, jak může škola rozšířit moje znalosti a dovednosti ve věcech, které mě zajímají nad rámec vyučovacích hodin, protože bych si uvědomoval, že už nikdy mě nikdo nic nedá a nenaučí zadarmo. A v neposlední řadě bych se na maturitu začal učit dřív, než o „svaťáku“ – nikdy nevíte, kdy se vaše názory a postoje změní a čtyřky, za které se před maturou modlíte, vás pak v budoucnu možná budou mrzet. (Tímto se veřejně omlouvám ing. Michlovi za šok, který jsem mu způsobil, když jsem místo exaktních vzorců pro výpočet venkovního vedení při maturitní otázce z elektroenergetiky mlel něco o tom, že musíme při návrhu délky lan mezi jednotlivými stožáry dbát na to, že pod nimi při žních budou jezdit kombajny, tak aby si o ně neškrtli tím ramenem na obilí… Zkrátka jsem byl dutej jak bambus a něco jsem před tím předsedou komise z gymplu povídat musel.)
Fotografie je použita z webových stránek společnosti Hitrádio Magic.
Ing. Milan Maršík
