Stejně jako v minulém roce k nám do školy i letos, konkrétně v pátek 7.11.2014, zavítal pan Jiří Horák, pracovník vývoje firmy Junker, závodu v Holicích. Doprovodila ho Ing. Zdeňka Kulhánková, manažerka Technické akademie. Studentům 4. ročníku technických oborů představili firmu vyrábějící moderně řízené stroje na přesné broušení a informovali je o možnostech uplatnění po absolvování studia.

S panem Horákem, který patří mezi naše absolventy, kteří se ve svém oboru velmi dobře uplatnili, jsme při té příležitosti uskutečnili následující rozhovor:

    1. Jste absolventem SPŠE Dobruška. Když se ohlédnete zpátky, co vám škola nejvíce přinesla? Na co rád vzpomínáte?

V době studií jsem to tak nevnímal. Pořád jsem nechápal, proč se musíme v matematice, fyzice učit to či ono, když to v životě nebudu nikdy potřebovat. Výuka předmětu technické kreslení byla pro mě v době studií největší zbytečností. Dnes je pro mne čtení technických výkresů každodenní prací, použití matematiky i fyziky je standardní součástí vývoje software. Postupně se všechny znalosti ze školy při mé práci prolínají a velmi úzce spolu souvisí. A to nesmím zapomenout na výuku německého jazyka. Podle mého názoru SPŠE učí hlavně studenty přemýšlet a hledat řešení použitím všech technických možností. Rád samozřejmě vzpomínám na všechnu zábavu a chvilky, které jsem ve škole zažil.

    1. Kde dnes pracujete?

Dnes pracuji ve firmě Erwin Junker Grinding Technology v Holicích, zabývající se výrobou brousicích CNC strojů, na pozici vedoucího vývoje softwaru řídicích systémů. Ve firmě EJGT pracuji již patnáct let, je to moje první zaměstnání. Už během studií jsem se seznámil s programováním řídicích systémů a tato práce se mi natolik zalíbila, že jsem se jí chtěl věnovat i v budoucnosti.

    1. Jak náročné bylo výběrové řízení do společnosti EJGT a.s.?

V době, kdy jsem se ucházel o zaměstnání v EJGT, byla profese programování řídicích NC systémů v začátcích. V mém případě se jednalo pouze o ústní pohovor, vlastně nic náročného. V dnešní době výběrové řízení provází písemný test + ústní pohovor, z kterého si sestavíme představu o uchazeči, o jeho všeobecných schopnostech, přehledu v technice, elektrotechnice a programování. Samozřejmě se případný uchazeč o práci nemusí ničeho obávat.

    1. Společnost je německá rodinná firma. Potřebujete pro práci znalost němčiny?

Znalost němčiny je obrovská výhoda. I když kolegové v Německu výborně ovládají anglický jazyk, jednání s nimi v německém jazyce je určitá infiltrace do jejich kultury, na jejich úroveň, a tím dochází k jednodušší a rychlejší dohodě. Německy se domluvíte v německy mluvících zemích, ale firma Junker expanduje do celého světa, kde se samozřejmě bez anglického jazyka neobejdete. Proto nejlepší kombinací je znalost německého i anglického jazyka. Vím z vlastní zkušenosti, že málokdy se objeví člověk technicky zdatný, který disponuje znalostí němčiny i angličtiny, proto firma Junker organizuje interní vzdělávací jazykové kurzy.

    1. Jak vypadá váš typický pracovní den?

Těžko se definuje můj typický den. Žádný den není stejný. Náplň mé denní práce se řídí aktuálními potřebami kolegů, v rámci mých podřízených, v rámci kolegů z jiných oddělení, kteří potřebují podporu či pomoc. Samozřejmě jsou pro mě závazná jednání o nových zakázkách, technologiích, servisu a různá technická jednání typu brainstorming. Některé dny jsou hodně náročné, jiné zase trochu volnější, kdy je možné dokončit předchozí resty.

    1. Co člověk potřebuje, aby se vypracoval z řadové pozice na manažerskou pozici, jakou teď zastáváte?

V první řadě se víc než za manažera považuji stále za technika, ať už stylem oblékání, myšlením nebo rozhodováním. Můj posun do vedoucí funkce nebyl nikterak cílený. Největší podíl na mém povýšení měla asi odvaha jít do sporů s německými kolegy,.úsilí přesvědčit je o svých vlastních idejích a následná úspěšná realizace. Není ani tak složité se do dané pozice vypracovat, jako se v ní udržet. A na to je jednoduchý recept: Dělat přesně to, co po vás chtějí vaši vedoucí, a vyhovět tomu, co po vás chtějí vaši podřízení. Potom jsou všichni spokojeni a celý systém funguje. Tímto se řídím již dvanáct let a zatím úspěšně.

    1. Co vás na vaší práci nejvíce baví?

Jednoznačně je to možnost práce s nejnovějšími technikami řídicích systémů, a na to navazujícími komponenty ostatních dodavatelů. Radost z finálního výsledku celého zařízení, pracujícího v plně automatickém provozu bez nutnosti zásahu obsluhy, je odměnou za danou práci. Následný obdiv ze strany zákazníků na vás působí jako dávka endorfinu.

    1. A co vás naopak nebaví?

Nebaví mě realizace zbytečných věcí, o kterých se dopředu ví, že nic nepřinesou, ale musí se udělat, protože to někdo rozhodl. Dále mě iritují zbytečná organizační nařízení, která ztěžují práci mým podřízeným. Někdy je to i neklid při práci a nedostatek času na danou úlohu. Naštěstí je těch negativ minimálně.

  1. Co byste poradil studentům, kteří by se vás přišli zeptat, jak se na práci v Junker připravit?

Najít si obor, který vás bude bavit a budete v něm profesně růst. Mít všeobecný přehled v elektrotechnice, orientovat se v metodikách programování a v neposlední řadě ovládat nejlépe anglický a německý jazyk na úrovni B2. Pak už stačí dělat svoji práci poctivě, neodbývat ji a dotáhnout do konce. Připravovat se na škole na konkrétní pracovní zařazení lze poměrně těžko, důležité je si osvojit základní vlastnosti, jakými jsou spolehlivost, pečlivost, nebojácnost, píle, a ty pak používat v zaměstnání.  S tímto přístupem budete profitovat nejen ve firmě Junker, ale i v každé jiné.

Ing. Milan Maršík